22. týden

Tak co mě potkalo v tomto týdnu? Pokračoval jsem v dojíždění do práce na kole. Jen úterý a středu jsem vynechal kvůli špatnému počasí.

 Pondělí jsem věnoval klasicky odpočinku a protahovacím cvikům.

V úterý jsem si dal trenink složený ze cviků na posilování celého těla.

Středu a čtvrtek jsem měl "potící" cvičení. Po minutách se střídá aerobní část ( třeba panáci nebo poskakování) a cviky ( dřepy, kliky atd.)

V pátek jsem si kromě cesty do práce dal ještě večer pohodových 22km na kole, abych se trochu rozhýbal před půlmaratonem.

A sobota byl hlavní bod tohoto týdne. Českobudějovický pulmaraton. Neměl jsem žádná velká očekávaní. Spíše převládala nervozita. Zdravý rozum by určitě velel vykašlat se na to. Ale když mi můj zaměstnavatel umožnil běžet ( za to velký dík), tak jsem to chtěl zkusit. Bohužel to dopadlo, jak se dalo očekávat. Ale popořadě.

 V sobotu začali první horké dny tohoto roku, což je pro mě mazec. Vždy mi nějákou delší dobu trvá, než moje tělo na takovou změnu najede.  To byl první kámen úrazu. Už před závodem jsem se cítil nějak divně. Pomohlo až namočení kšiltovky do studené vody. Ale pořád jsem byl optimista, že to při nejhorším nějak volně odklušu. Holt jsem v hlavě pořád žil v tom, že na podzim jsem si klidně dal dva pulmaratony za 1:45 během 14 dní a pohoda.

V 19 hodin start. Od startu jsme běžely společně s Martou Mautschkovou. Ale už po pár km jsem poznal, že je to nějaké na levačku. Měl jsem co dělat, abych se Marty vůbec udržel. Začal jsem se hrozně přehřívat. Na 6km jsem už musel nechat Martu běžet a zvolnit, jinak bych to ani nedokončil. V hlavě mi ještě běželo, jak dopadne ségra. Bylo mi jasné, že v těhle podmínkách to nedá a doufal jsem, že bude mít víc rozumu než já. Někdy po 10km další krize. Opět se ozval kotník, klenba nebo já nevím co tam je. Ale stojí to za ...  No super. Tak to nějak dopajdám, stejně bych musel dojít zpátky na náměstí. Takže zbytek závodu jsem nějak cupital jako raněné zvíře tempem 6:15 - 6:30/km. O to víc mě překvapilo, že jsem doběhl Petra Chlupa. Pak mi zase utekl. Na 18km jsem ho zase přeběhl já, na 19km mi to vrátil. Chtěl jsem zkusit ho ještě dát, jenže o nohu jsem se nemohl pořádně opřít a z toho cupitavého běhu už mě začínaly bolet i stehna.

Takže jsem to nějak dobojoval do cíle v čase 2hod 10minut. Totálně vyčerpaný, s bolavou nohou. Sestra Hanka vzdala na 6km, což bylo určitě rozumné. Pokud bychom se tam odrovnali oba, tak bychom ani nemohli jet domů. Já se jen dopajdal do auta. Jednou mi ségra musela stavět, zbytek cesty jsem prospal na zadním sedadle. Díky za odvoz ségra! Doma jsem se horko těžko vysprchoval a třásl se zimnicí. Asi jsem utrpěl nějáký malý úžeh, když už mi před závodem nebylo moc dobře.

Takže ze závodu, který měl být na pohodičku pro radost, se stal boj o přežití. Jsem zvědavý, kdy se dám konečně do pořádku. A vyškrabu se aspoň na časy z minulého roku. Ale tento rok to asi nebude.

Statistiky:

Jízda na kole: 111km

Běh: 21km

Cvičení: 3 hod